Dvojzkoušky v ČB

V sobotu 12.2. jsme vyrazily na halové dvojzkoušky do Budějovic. Byly to naše první závody na koberci (a jak mi říkalo spousta lidí, byla to hrůza) a zároveň naše poslední zkoušky v A1.

Jela jsem s Verčou a Petrou z AKT, vyjely jsme dost včas, abysme tam chvilku mohly omrknout závody obedience, ale nějak jsme to nevychytaly a byly tam zbytečně brzo, už před 12h. Obedience měla velký skluz, takže s agility se začlo až v půl třetí místo v jednu. Naštěstí byla hala příjemně vytápěná, takže zima nám při čekání rozhodně nebyla a obleček pro Penny jsem vezla zbytečně.

První začínali SA1 (jen 4 psi), my běžely jako druhé. Před startem jsem hrozně dlouho držela Penny v náručí (nějak pořadatelům odběhl časoměřič) - a to jí možná zmátlo, nebo nevím proč potom když jsme vyběhly,Penny  úplně minula první skočku - takže odmítnutí hned v úvodu :-(  - no už na fotce je to vidět, že má namířeno jinam.... Zbytek jsme doběhli čistě, ale stylem "lehký klus, nač se honit". Přesto si neodpustím malou poznámku, že časoměřič nám čas asi jen odhadoval, protože podle videa máme čas maximálně 45s (a to včetně toho odmítnutí- překročení startovní linie) oproti 51 s, které nám naměřili pořadatelé. Ve výsledkách by nám to ale stejně moc nepomohlo a postupovka nebyla valná tak ani tak, takže mě to ani moc nemrzí.

Druhá zkouška byla ještě trošku točivější (holt Spolek), ale Penny už si asi zvykla a běžela už o něco líp, a hlavně bez chyb a odmítaček. sice se rozběhla asi až za čtvrtou překážkou, ale hlavně že se rozběhla vůbec, ne? Tuto zkoušku jsme vyhrály (jako jediní čistý běh), a celkově to taky vyšlo na první místo. V obou parkurech nebyl použit ani látkový tunel ani dálka ani kruh a samozřejmě houpačka, tak se mi to zdálo takové chudší.

Aroskovi s Olčou se taky dařilo, v konkurenci 5 týmů zakončili v MA1 dvěma výbornými a celkovým druhým místem, gratulujeme.

Po nás nastoupily dvojky, první zkouška ještě šla, byla podobná jedničkám, ale ve druhé už to bylo příšerné, točky sem a tam, klidně 3 prudké změny směru o 180 stupňů za sebou. Na tom koberci - u rychlejších psů (nebo velkých) - úplně o zdraví. Psům to podkluzovalo, nezřídka drhli ramenem nebo zadkem o zem, zatínali drápky do koberce, který už mimochodem asi pamatuje hodně sezón a venčících kalamit...

Milým překvapením byla návštěva Markéty, která přijela trošku zafandit (bez Ghiblinky, za to s rodinkou) a podpořit nás. Celá akce pro nás skončila až v půl sedmé, kdy jsme odjeli domů ( s téměř 4 hodinovým zpožděním oproti plánům...)